Nonni

Jón Stefán Sveinsson, více známý jako Nonni (16. listopadu 1857 – 16. října 1944), byl islandský dětský spisovatel a člen Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1870 opustil Island a odešel do Francie, kde konvertoval ke katolicismu. Jeho dětské příběhy o postavě jménem Nonni jsou na Islandu a v některých částech Evropy dobře známé.

Nonniho dům (Nonnahús), jeho dětský domov v Akureyri, je nyní muzeem věnovaným jeho životu a dílu. Dokonce se jeho tvář objevila na poštovních známkách. Nonniho příběhy o vyrůstání s bratrem Ármannem, přezdívaným „Manni“, byly adaptovány do islandsko-západoněmeckého televizního seriálu Nonni a Manni.

Aðalstræti 54 - Nonnahús

Členky spolku Zontaklubbur Akureyri získaly tento dům darem v roce 1952. Byl v tak špatném a zchátralém stavu, že mu hrozilo zbourání. Ženy dům opravovaly a přitom sbíraly vše, co by se mohlo vázat k Nonnimu. Nebyl to jen tak obyčejný dům. Své dětství v něm prožil Jón Stefán Sveinsson, zvaný Nonni. Jeho rodina se sem přestěhovala z Möðruvellir, když mu bylo sedm let a žil zde do svých dvanácti let, dokud neodešel studovat do „velkého světa“.

Nonnahús byl slavnostně otevřen pro veřejnost 16. 11. 1957, ke stému výročí narození Jóna Sveinssona. Byl to ohromný úspěch žen ze Zontaklubu, dokázaly zachránit velké kulturní hodnoty před zničením. V domě se nacházejí různé cenné věci, Nonniho knihy ve více než čtyřiceti jazycích, ilustrace ke knihám, dokonce i jeho jezuitské roucho a cestovní kufr.

V roce 2007 byl dům věnován městu Akureyri.

ZONTA International

Zonta je mezioborový a nepolitický klub s mezinárodní působností. Sdružuje ženy a muže z celého světa, kteří zastávají odpovědné pozice ve správě, obchodu, průmyslu a svobodných povoláních. Jeho členové vkládají své talenty do práce pro ostatní tím, že vedou diskuse a akce zaměřené na posílení postavení žen a vzdělávání dívek.

Aðalstræti 54a - Nonnahús

Vedlejší dům zakoupily ženy ze Zontaklubu v roce 1965. Stefanía Ármannsdóttir pracovala jako kurátorka v Nonnahúsu po mnoho let a její rodina v něm bydlela až do roku 1985. Členky klubu se rozhodly, že spodní patro bude jejich společenským centrem, ale podkroví a sál pronajímaly na různé akce. Říká se, že Zontaklub v Akureyri je jediným klubem na světě, který má svůj vlastní dům.

„Věděli jsme, že Nína vytvořila sochu Nonniho k jeho stému výročí, ale nikdo netušil, kam se poděla. Až v roce 1992 Anna Snorradóttir sochu objevila v podkroví v Korpúlfsstaðir. Socha byla zaslána do Německa a odlita z tvrdého materiálu, aby mohla být slavnostně usazena na podstavec před Nonnahús v roce 1995.“

Nonni pevně stojí na nohou, dívá se na rybník a ukazuje cestu k malému domku, který byl kdysi domovem jeho dětství, ale nyní je a navždy bude muzeem jeho vzpomínek.

(Ragnheiður Hansdóttir a Ragnheiðu Gestsdóttir, červen 2016)

Nína Sæmundsson (Jónína Sæmundsdóttir, 22. srpna 1892 – 29. ledna 1965) byla islandská umělkyně známá svými sochami a malbami. Působila od 20. do 60. let 20. století v Los Angeles, New Yorku a na Islandu. Je známá sochou Hafmeyjan (Mořská panna) na rybníku Tjörnin v Reykjavíku.