Doporučujeme

Auður Ava Ólafsdóttir: Nad propastí byla tmaAuður Ava Ólafsdóttir: Listopadoví motýliGunnar Gunnarsson: AdventGyrðir Elíasson: Měděné poleGyrðir Elíasson: Kniha od řeky SandáGyrðir Elíasson: Mezi stromyÓfeigur Sigurðsson: Kniha JónGyrðir Elíasson: Okno na jihEinar Kárason: Ptáci bouřeStaroislandské ságyLživé ságy starého severuEddica MinoraJiří Starý: Zákonem nechť je budována zem. Staroseverské zákony a zákoníky. Lucie Korecká: Sám spatříš svět stínů - hranice mezi světy v pozdních ságách o IslanďanechAlda Sigmundsdóttir: Malá kniha o IslanďanechJan Burian: Dvacet let s IslandemJan Sucharda: Island - země vzdálenáJan Sucharda: Island - 111 nej…Jan Sucharda: Island autem 4x4Jan Sucharda: SetkáníJan Sucharda: Ryby v soli


Sponzoři
Bárðarbunga – velká dáma skrytá pod peřinou

Nikoho dnes nepřekvapí, že od roku 2010 lidé i v České republice bedlivě sledují vývoj vulkanické aktivity na Islandu. Po té, co jsme se naučili odslabikovat Eyjafjallajökull, vybafl na nás zprávy z Islandu další jazykolam – Bárðarbunga. Kde se vzala tato sopka, o které se dosud příliš nemluvilo? Je to snad nějaký nově vznikající vulkán, nebo vulkán s dlouhými obdobími klidu a jen občasnými erupcemi?

Kdepak, Bárðarbunga je jedním z největších a nejaktivnějších vulkánů Islandu. Je ale tak velká, že si ji lidé všimli až na satelitních snímcích pořízených v roce 1973. Celý velký vulkán se totiž skrývá pod ledovcem Vatnajökull – největším ledovcovým příkrovem Islandu. Tloušťka ledovcové přikrývky, která leží na sopce Bárðarbunga, dosahuje až 850 m. Bárðarbunga ale není jen velký centrální vulkán s 11 km dlouhou a 700 m hlubokou kalderou. S vulkánem totiž souvisí systémy puklin, například Veiðivötn a Trollagígar, které se táhnou v délce až 100 km na jihozápad směrem k vulkánu Torfajökull, respektive 50 km na severovýchod směrem k vulkánu Askja. K většině vulkanických událostí vulkánu Bárðarbunga pak došlo právě na těchto puklinách, ze kterých se vylévala láva. Před 8700 lety z pukliny Veiðivötn vytekl také největší lávový proud na Zemi od poslední doby ledové - Þjórsárhraun. Ten s celkovým objemem přes 20 km3 pokrývá asi 1000 km2. Dramatický byl pro sopku Bárðarbunga rok 1477, kdy puklina Veiðivötn vedle lávy Veiðivatnahraun vyprodukovala také množství sopečné strusky a popela. Erupce Bárðarbungy byla tehdy následována aktivitou Torfajökulu, který tehdy vychrlil svůj poslední proud obsidiánu. Mnoho erupcí bylo menších rozměrů a pokud nebyly doprovázeny průvalovými záplavami (jökulhlaup), zůstaly mnohdy bez povšimnutí. Za posledních třicet let tak mnohdy docházelo na vulkánu Bárðarbunga k událostem (1986, 1991, 1995, 1996, 1997, 2000, 2002, 2005, 2006, 2008), o kterých si nemůžeme být jistí, jestli skutečně k sopečné erupci ukryté hluboko pod ledovcem došlo nebo ne.

Od roku 2007 docházelo postupně k nárůstu seismické aktivity v prostoru vulkánu Bárðarbunga. Dokonce v době těsně po erupci sopky Eyjafjallajökull, kdy se zraky celého světa upíraly ke Katle, vykazovala největší seismickou aktivitu právě Bárðarbunga. Ta si dala krátký oddech až v roce 2011 během erupce Grímsvötnu, ale poté opět prudce rostla intenzita seismické činnosti – až do 16. srpna 2014, kdy se otřesy spojily ve stálé chvění a bylo nepochybné, že se v tomto vulkánu dere magma k povrchu. Magma se však nedralo přímo do kráteru, ale začalo si razit cestu bokem – do trhlin na severovýchodě a už 21. srpna se magma dostalo až 25 km od středu sopky. Magma, které se tlačí do trhliny, o sobě dává vědět seismicitou, jak postupně trhá horniny, do který se tlačí. Proto bylo možné postup magmatu dobře sledovat.

Určitou dobu působilo až děsivě, jak se magma z Bárðarbungy blíží k Askje, na které byl dočasně z preventivních důvodů vyhlášen žlutý výstražný kód. Nakonec se postup magmatu zastavil asi 40 km od Bárðarbungy. Jak se magma začalo drát do trhliny, poklesl tlak přímo v nitru Bárðarbungy a střed sopky se tak začal zase propadat – celkem asi o 15 m.

Na konci srpna se začaly na několika místech Dyngjujökulu (severní výběžek Vatnajökulu) tvořit kaverny a jezírka, jak se magma blížilo k povrchu a tavilo ledovec. 29. srpna se pak severně od ledovce Dyngjujökull vyvalila na povrch láva. Naštěstí se jedná se o magma chudé na plyny, proto je průběh aktivity poklidný, navíc dochází k aktivitě mimo ledovec. Láva se však žene na povrch v ohromném objemu – asi 100 m3 za vteřinu a v současnosti už pokrývá plochu o rozloze přibližně 40 km2. Od 29. srpna se toho na Bárðarbunze mnoho nezměnilo, láva se dere z trhliny stále ve stejném objemu a stejnou rychlostí, a nezdá se, že by se na tomto faktu mělo něco měnit. Bárðarbunga prostě umí pokaždé zalít své okolí velkým objemem lávy. Naštěstí je to prakticky neobydlená pustina, kde láva nemůže napáchat žádné významnější škody. Málo explozivní sopečná aktivita pak představuje úchvatné divadlo, stejně jako láva zabírající stále větší plochu. Nezbývá než popřát každému, kde se v nejbližší době chystá na Island, aby měl možnost se pokochat touto úchvatnou podívanou.

Data a informace pro sestavení tohoto krátkého přehledu o sopce Bárðarbunga jsem čerpal z denních hlášení Islandské meteorologické služby a z on-line databáze aktivních vulkánů Smithsonian Institution - Global Volcanism Programm.

Bárdarbunga


Obr. Postup žíly tlačící se do trhliny sv. od vulkánu Bárdarbunka. Barevná škála označuje počet dní od počátku aktivity 16. srpna. Zdroj en.vedur.is, kde je také spousta zajímavých fotek a videí ze současné erupce Bárdarbungy.

Povídání a přednáška vulkanologa Vladislava Rappricha na téma Současná seizmická situace na Islandu, její příčiny a možné důsledky se koná v sobotu 8.11.2014 od 17 hodin v kavárně Krásný ztráty (Náprstkova 10, Praha 1)