Daniel Strejc-Vetterus, 1592-1669
V onom časovém období, kdy úspěšně skončil pokus Willema Barentse o proniknutí severovýchodním průjezdem do kořenné země Cipangu, kdy zahynoul Henry Hudson, hledající v končinách velkého zálivu, po něm nazvaného, cestu přes severní pól do Tichého oceánu, a krátce předtím, než započaly velké objevy ruských kozáků v polární oblasti sibiřské, objevuje se roku 1613 první český cestovatel na Islandě.
Byl to Daniel Strejc - psal se také Vetterus nebo Vetter - , který se narodil někdy na podzim roku 1592, nejspíše v Hranicích na Moravě, kde žil jeho otec Jiří Strejc, spisovatel a překladatel náboženských knih apozději správce bratrského sboru v Židlochovicích. Tam Daniel strávil své dětství. Daniela Strejce vyslala na Island jednota českých bratří spolu s knězem Janem Salmonem, který pocházel z Podhoří u Hranic na Moravě a se Strejcem studoval v Brémách. Účel této cesty nám zůstává nejasný, ačkoli Strejc o ní napsal dosti podrobný cestopis.
Mladý Strejc studoval v Herbronu, pak na gymnasiu v Brémách a bohosloví na univerzitě v Heidelberku, kde byl také učitelem češtiny nejstaršího syna Fridricha Falckého, který se měl stát českým králem. Později studoval Strejc na akademii v holandském Leidenu, odkud se již do vlasti nevrátil, nýbrž se roku 1632 připojil k českým exulantům v Lešně v Polsku. Tam se toho roku stal bratrským knězem a správcem "klenotu jednoty", bratrské tiskárny, přenesené z Moravy.
V Lešně si vzal za ženu krásnou schovanku Jana Ámose Komenského, osiřelou Kristinu Poniatowskou, polského původu, známou extatickými viděními a proroctvím. Měl s ní tři dcery a dva syny. Po požáru Lešna, trvajícícm tři dny, který Poláci zažili za polsko-švédské války roku 1655, odešel Strejc do slezského Břehu, kde vzniklo nové středisko českých exulantů.
Lešno přílivem české emigrace po roce 1620 značně vzrostlo a mělo asi 12000 obyvatel. Jak píše Komenský, "vzrostlo na velmi rozsáhlé město, jež mělo tři náměstí, čtyři chrámy, slavné gymnasium, více než dvacet ulic, 1600 domů, na 2000 zapsaných měšťanů a mnoho lidu bez práva městského. Byly tu prostředky, z nichž bylo možno město obklopit valem a příkopem, bylo možno postavit brány s krásnými věžemi a konečně nádhernou radnici uprostřed náměstí, jíž rovnou mimo Poznaň sotva ještě mělo Velkopolsko. Zkrátka tak vykvetly tu občanská ctnost, řemeslo, obchod (neboť vše mohlo tu býti kupováno i prodáváno) i zbožnost, že toto město daleko předčilo jakýmsi obdivuhodným půvabem všechna města v Polsku. Četné větrné mlýny (čítalo jich na 70) vtiskly nejbližšímu okolí města rázovitou fysiognomii." Vetterus se měl stát seniorem jednoty a nástupcem Komenského, ale pro vysoký věk se stal roku 1663, ve věku 71 let, jen konseniorem. Roku 1669 se o něm ve svém listě ještě zmiňuje Komenský. Tímto rokem však končí o něm zprávy.
Na svou cestu na "Island, ostrov na půlnoci vysoko ležící, kterýž se mně také dostalo nejen viděti, ale i nemalý díl jeho projeti", vyplul Vetterus se svým druhem Janem Salmonem 16. května 1613 - byl tehdy jedenadvacetiletý - z Brém a přistál u západního Islandu. 7. června, tedy za 23 dní, ačkoli již devátého dne se Island objevil na obzoru. Zdržela je bouře, která zuřila čtyři dny. Přímá plavba z německých přístavů u Severního moře na Island trvala tehdy průměrně čtyři týdny.
Loď přistála na břehu úzké zátoky Nesvogur u kostela pod vrchem Helgafell. Tato zátoka byla jedním z osmi islandských přístavů, kde přistávaly německé lodi. Než se mohli vypravit do vnitrozemí, pobývali oba cestovatelé ve dne na břehu a noc přespávali na lodi, ačkoliv to bylo nebezpečné, protože kotvící loď mohla být větrm vržena na skalnatý břeh. Syn rychtáře osady Helgafell jim půjčil koně a vzal je s sebou na sněm althing, nejstarší evropský parlament, který zasedal pod širým nebem na severním břehu jezera Thingvalavatn. Tam se jich ujal hejtman Daa, zástupce dánského krále, a pak skálholstský biskup Oddur Einarsson, který je vzal s sebou na biskupské sídlo Skálholt, kde pobyli čtyři dny. Na biskupských koních se vrátili k jihozápadnímu pobřeží do Bessastadiru u Hafnarfjörduru, jihozápadně od dnešního Reykjavíku, kde sídlil hejtman; ten jim opatřil místo na lodi plavící se do Hamburku. Také na zpáteční cestě zažili naši cestovatelé mořskou bouři, která trvala tři dny, a to mezi Skotskem a Shetlandskými ostrovy.
Teprve za pětadvacet let po své cestě, roku 1638, vydal Strejc v Lešně polsky a hned také česky spis zvaný Islandia. Roku 1640 jej vydal německy. Konečně roku 1673 vyšla Islandia podruhé česky také v Praze. Tato tři vydání nejsou překlady, nýbrž tři různá zpracování Strejcových zápisů o cestě, která si doplnil údaji z literatury, z tehdejších historií, kosmografií a map. Český prvopis Islandie přeložil snad Strejc s pomocí rodilého Poláka a Němce do polštiny a němčiny. Protože Islandia vyšla ve třech jazycích, je její význam pro naši starou cestopisnou literaturu veliký. Kromě těchto tří tisků - nejstarší český tisk z roku 1638 se nedochoval - z nichž z každého vydání je znám pouze výtisk jediný (český je v Praze, polský ve Lvově a německý v Kodani), je zachován rukopisný spis nesoucí název "Islandia aneb krátké vypsání ostrova Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatříny a některé os obyvatelův ostrovu tohoto hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány. MDCXXXVIII."
Tento opis, uložený v knihovně Národního muzea v Praze, je opisem ztraceného prvního českého vydání Islandie z roku 1638. Byl pořízen málo vzdělaným opisovačem, který opisoval ledabyle a vynechával nejen písmena, ale i celá slova. Rukopis má rozměry 11,5 x 18,5 cm a má 85 stránek; na každé stránce je 16 až 23 řádků. Český tisk z roku 1673 má rozměry 8,5 x 14 cm, je tištěn švabachem - jen název Islandia je vytištěn latinkou - a má 32 nestránkovaných listů.
První zmínka vůbec o spisu Islandii je v církevní historii Adriana Regonvolscia z roku 1652 (Systema Historico-Chronologicum Ecclesiarum Slavonicarum per provincias varias, Trajecti ad Rhenum 1652, str. 337, kde kromě životopisných údajů o Strejcovi se čte; Edidit descriptionem insulae Islandiae…). První zmínka u nás o českém tisku Islandie (z roku 1673) pochází od Josefa Dobrovského z roku 1827, když kritizoval Jungmannovo dílo Historie literatury české, v níž Jungmann Strejce neuvedl. České vydání z roku 1673 přetiskl Č. Zíbrt roku 1893 ve Světozoru.
Islandia, o níž se severští badatelé zajímali, byla roku 1858 přeložena do dánštiny Edvinem M. Thorsonem s názvem: Kortfattet Beskrivelse af den Islandia ved Daniel Streyc (Vetterus); fra Polsk oversat med en Inlending (Annaler for Nordisk Oldkindighed og Historie. Kjöbenhavn 1858, str. 251-298). Thorvaldur Thoroddsen, vynikající islandský přírodovědec a zeměpisec, podal o Vetterově Islandii toto velmi lichotivé ocenění: " Je to dílo namnoze vynikající a nejlepší z těch, jež byla v 17. století o Islandu napsána mimo Skandinávii. Daleko vyniká nade všechny popisy a cestopisy té doby. Obsahuje sice také mnoho nesmyslných věcí, ale jsou to vesměs takové věci, ve které se tehdy všeobecně věřilo. Strejc na své cestě dobře pozoroval a získal hojné zprávy o islandských poměrech. Něčemu sice neporozuměl, také nezachoval některé věci věrně ve své paměti, ale zajisté podal své líčení tak pravdivě, jak jen dovedl. Kde v jeho cestopise jde o chyby nebo pověry, vyvěrá to hlavně ze starších spisů." (Tak např. i takové významné dílo, jako byl Mercartorův Atlas - 5. vydání z roku 1623 -, obsahuje bajky a pověsti o očistci v útrobách sopky Hekly i o zjevování se zemřelých u hory Helgy.)
Strejc čerpal hlavně z popisů Islandu Dithmara Blefkena z roku 1607 a na něm závislém popisu Davida Fabricia z roku 1616, dále z mapy Islandu a z popisu v atlasu Abrahama Ortelia (Theatrum orbis terrarum z roku 1590), k níž byla předlohou mapa islandského biskupa Gudbranda Thórlakssona. Přetisk všech tří textů Islandie, českého, polského i německého, vydal prof. B. Horák v Brně 1931 a opatřil jej průvodní studií s bohatými poznámkami.
Nahlédněme nyní do zažloutlých listů tohoto starého textu a podívejme se na Island očima bratrského posla, vyřizujícího v malé půlnoční zemi nám neznáme poslání.
(předmluva k vydání Islandie)