Celý příběh pivovaru Bruggsmidjan ehf. začal někdy koncem léta roku 2005. Tehdy se nynější majoritní vlastníci pivovaru manželé Olafur Olafsson a Agnes Sigurdardottir rozhodli, že se vrhnou do podnikání v tomto oboru. Došlo k tomu dost kuriózně.
Oliho, který celý život rybařil, náhle potkaly zdravotní potíže, které mu znemožnily věnovat se jeho původnímu povolání. Jeden večer byla v islandské televizi vysílána reportáž z dánského minipivovaru Skovlyst. Oli, který s Agnes seděl před televizi, prý okamžitě věděl, že to je to pravé, že tohle chce dělat. Byla to myšlenka velmi odvážná, protože jeho jediné zkušenosti s pivem, jak sám říká, byly, když ho pil. Naštěstí v té chvíli vůbec netušili, co obnáší uvést v život nový minipivovar. Ihned kontaktovali majitele Skovlystu, už za týden se tam byli podívat a začali na svém projektu tvrdě pracovat. Velmi oceňuji jejich rozhodnost a tah na branku. Za rok od vysílání reportáže se totiž vařila první várka.
Přesně to bylo 22.8.2006. Na anabázi za pivovarem, prý bylo nejsložitější získat potřebná povolení pro výrobu a prodej piva, neboť výroba a prodej alkoholických nápojů jsou na Islandu ostře sledovány. Bruggsmidjan se stal prvním islandským minipivovarem a nejmenším výrobcem piva na Islandu. Největší je VIFILFELL (Viking) v Akureyri (80 000 hl/rok), druhý EGILS v Reykjavíku (40 000 hl/rok). Současná kapacita Bruggsmidjanu je cca 3000 hl/rok.
Veškerá produkce se stáčí do třetinkových lahví (1 milion lahví /rok) a 99 % se distribuuje prostřednictvím státního obchodu s alkoholem VINBUD. Jen malá část je dodávána přímo do restaurací. Točené Kaldi si prozatím můžete dát pouze přímo v pivovaře. Vyrábí se 2 druhy piva, světlý ležák plzeňského typu (KALDI LAGER) a tmavý ležák (KALDI DÖKKUR). Obě piva jsou dvanáctky.
Pivovar byl oficiálně otevřen 30.9.2006 a první pivo se začalo prodávat začátkem října. Islanďané přijali nové islandské pivo přímo úžasně. Zpočátku jsme vůbec nebyli schopni pokrýt poptávku. Pivo dodáváme do Vinbudu pouze jedenkrát týdne a první 2 měsíce po uvedení na trh se stávalo, že bylo během jednoho dne všechno vyprodáno! Za to můžeme poděkovat částečně reklamě, které se pivovárku dostalo v islandských mediích, a částečně islandskému patriotismu a ochotě zkusit něco nového. Byl jsem překvapený, kolik reportáží o pivovaru proběhlo tiskem a několikrát se objevil i v televizi. Z Agnes a Oliho se staly známé osobnosti a skoro každý Islanďan dnes ví, kde leží Arskogsandur, před Kaldi jen malá rybářská vesnička (120 obyvatel), kterých jsou na Islandu tucty.
Původní kapacita pivovaru byla v dubnu 2007 skoro zdvojnásobena, ale ani tak nestíháme pokrývat poptávku. Obzvlášť markantní to bylo teď v létě, kdy bychom prodali 2x víc, než jsme schopni vyrobit. Projekt se tedy ukázal jako víc než životaschopný a velmi dobře načasovaný. Prodej piva na Islandu neustále stoupá, téměř o 10 % ročně (v roce 1993 - 30 litrů na osobu za rok, nyní kolem 70 litrů), Lidé také maji možnost ochutnat jiná než islandská piva. Z českých je to Budvar, Plzeňský Prazdroj a viděl jsem i Krušovice. Česká piva jsou obecně velmi dobře přijímána a Islanďané vědí, že Čechy = dobré pivo (plus Škodovky a dříve Zetor).Toho využívá i Kaldi a na etiketě je zmíněno, že se pivo vaří podle české receptury, ze žateckého chmele a českého sladu. Českých věcí je tam více, kromě kvasnic i lahve, korunky a dokonce i sklenice, ve kterých se pivo podává v restauracích.
A teď ještě k tomu, jak jsem se na Island dostal já. Jako většina věcí v životě to byla náhoda, nebo chcete-li osud. Pro mě to začalo daleko od Islandu, v severním Mexiku. V letech 1999-2002 jsem pracoval pro minipivovar ve městě Tijuana. Zařízení pivovaru dodávala americká firma která si ho nechávala vyrábět v Čechách. Tato firma časem zanikla, ale jeden z jejich majitelů se do Čech přestěhoval a pivovary vyrábí dál. Byl to on, jehož pivovar Oli s Agnes viděli v televizní reportáži a nakonec od něho objednali zařízení pro svůj projekt. V té době ještě nevěděli, jaký druh piva vlastně chtějí vyrábět. Když ale přijeli do Čech dojednávat podrobnosti obchodu, ochutnali v Praze české pivo, které je přesvědčilo, že tohle je to pravé. Když tedy české pivo, tak s českým sládkem. Požádali pana Holborna, zda by jim s pivovarem nedodal i sládka a tak jsem se tam dostal já. Poprvé jsem byl na Islandu začátkem dubna 2006. Rozjet pivovar jsem přijel začátkem srpna 2006 a přestože původní kontrakt byl půlroční, zůstal jsem nakonec dvojnásobek. S majiteli jsme si byli od začátku sympatičtí a po roce, který jsem v Arskogsanduru strávil se z nás stali skuteční přátelé. Upřímně řečeno, jsou to nejlepší nadřízení, pro jaké jsem kdy pracoval. Rozhodne nemůžu souhlasit s přívlastkem chladní seveřané. Lidé, se kterými jsem se na Islandu setkal, byli naopak velice milí, zdravě sebevědomí a ochotni vám pomoci, když to potřebujete. Také jsem se přesvědčil, že jsou velice klidní a nastalé problémy řeší se zdravým nadhledem. Samozřejmě, že se občas nějaký problém objevil a většinou jsem to byl já, kdo se jediný rozčiloval. V tomto směru jsem se měl co učit. V pivovaře teď pracuje Oli, Agnes, jejich soused a kamarád Valur, Dandi (mladý jednadvacetiletý kluk, který ještě loni reprezentoval Island ve sjezdovém lyžování). Na vše dohlíží mladý český sládek pan Vašek Kovanda, který po mně převzal sládkovskou štafetu. Oli už pivo nejenom pije , ale naučil se ho i vařit. Agnes je síla, která dává všemu řád po organizační stránce. Oli a Aga maji čtyři děti a jsou to opravdoví pohodáři.
A jak jsem se vůbec k pivu dostal? Dětství jsem prožil v pivovaře v Krušovicích, kde pracovala většina naší rodiny. Jsem už čtvrtá generace pivovarníků a nikdy jsem téhle volby nelitoval. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu potravinářské technologie obor pivovarství a sladařství a poté Fakultu kvasné chemie a bioinženýrství na VŠCHT v Praze. Nejdřív jsem pracoval dva roky v pivovaře "U Fleků" a jako většinu mladých lidí mě to táhlo do světa. Tak jsem kývl na možnost jit vařit pivo do Mexika. Mám velké štěstí, že se mi dařilo spojovat touhu po cestování a poznávání nových krajů s prací, kterou mám rád. A většinou ji mají rádi i ostatní.
Co se týče Islandu, tak je to země jako žádná jiná, kterou jsem navštívil dřív (pivo jsem vařil nejen v Mexiku, ale i v Jižní Koreji, Rusku, stavěl pivovar v Dánsku). Jako turista jsem projel USA, Kanadu, byl jsem v Thajsku, Kambodži, trochu po Evropě. Island je prostě specifikum, těžko popsatelná divočina ve velmi kulturní a rozvinuté zemi se zajímavou a teď i velice rychlou historií. Krajina je nádherná, velmi fotogenická a určitě bych se tam chtěl někdy vrátit.