V uplynulých třech měsících se událo něco neobvyklého. Češi, kteří prý se (alespoň na Islandu) moc nedruží, se začali pravidelně scházet, psát si, společně plánovat a organizovat. Vše pro děti.

V prosinci 2011 založilo několik maminek spolek Čeština na Islandu, jehož hlavním posláním je poskytnout dvojjazyčným dětem možnost se scházet, seznámit se s dalšími česky mluvícími dětmi, hrát společně hry, zpívat písničky, povídat si a učit se.

Podle nepotvrzených informací pobývá na Islandu asi 100 Čechů. Na kroužek češtiny začalo během uplynulých dvou měsíců chodit téměř třicet dětí ve věku 0-12 let a někteří rodiče přijíždějí i ze vzdálenosti 50 km.

Maminky mají různé představy o tom, do jaké míry mají děti češtinu zvládnout. Domluvit se na prázdninách a porozprávět s českou rodinou? Zvládnout čtení a psaní? Jezdit pravidelně do Čech a skládat srovnávací zkoušky na českých základních školách?

Ať už jsou představy rodičů o budoucnosti jakékoli, v české školičce jsou hlavní radost, zábava a prožitky, na které se my rodiče pamatujeme ze svého dětství a které bychom přáli také svým dětem. Hry na školním dvoře, rozpočítadla, písničky a básničky pro Mikuláše, pexeso s Křemílkem a Vochomůrkou, pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, hádanky nebo jazykolamy. Čeština u nás přestává být tajnou dorozumívací řečí s jedním z rodičů a stává se klíčem ke komunikaci se skupinou vrstevníků.

Začátek se nám tedy vydařil. Teď už jen musíme ťukat na dřevo, aby děti chtěly chodit dál, aby maminky neomrzelo řídit dlouhé vzdálenosti a aby nám naše mateřská školka nadále zůstala dobrým útočištěm.
Držte nám prosím palce.

PS: Tady je odkaz na naše stránky - http://tungumalatorg.is/tekkneska/2012/02/26/masopust-2/

Nejnovějším příspěvkem jsou fotografie z báječného masopustu.